Sochy ve světě
V polském Hlohově(Głogów) v Dolnoslezském vojvodství na jihozápadě Polska stojí mezi obytnými domy socha slovanského Svantovíta.
Obr: Socha Svantovíta v Hlohově
Jednou z nejznámějších slovanských soch Boha Svantovíta je ta, která sojí na Arkoně na ostrově Rujana v sev. Německu. Arkona byla posvátná svatyně slovanského kmene Ránů z přelomu 8. a 9. století, jejíž význam dalece přesahoval hranice ostrova. Původní socha byla vyvrácena roku 1168 dánským králem Valdemarem I. Nyní zde opět stojí 🙂
Obr: Socha Svantovíta na Rujáně
Kdo by neznal sochu Radegasta na beskydských pustevnách. Víte ale něco o autorovi tohoto díla? Býl jím Albín Polášek (1879-1965), rodák ze Frenštátu pod Radhoštěm, který po studiích ve Vídni a Římě ve svých 22 letech odcestoval do USA, kde se stal profesorem na prestižní Akademii umění v Chicagu. Nikdy nezapomněl na svou domovinu, která jej tolik inspirovala, až v roce 1930, stále ještě za oceánem vytvořil sochu Radegasta, která posléze putovala pod beskydské vrchy.
Obr: Radegast na Pustevnách, Albín Polášek
Socha měří 320 cm a váží 1.4 tuny, byla zhotovena z umělého kamene. Radegastovo tělo je mužské, lví tvář, přilbice s býčími rohy, v pravé ruce svírá roh hojnosti a v levé sekeru. Druhý olditek je instalován v pražské ZOO. Socha těžko snášela drsnější klimatické podmínky Pusteven, a tak byla v roce 1998 nahrazena kopií z žuly, která váží 16.5 tuny. Původní socha byla převezena do frenštátské radnice.
Obr: Albín Polášek
Kromě dalších jiných počinů, vytvořil Albín Polášek v roce 1933 i bronzovou sochu jezdeckou Svantovíta, která se do Evropy nepodívala a můžeme ji považovat za zámořský příklad pohanské tvorby se slovanskou tématikou.
Obr: Jezdecká socha Svantovíta
Svědkové času mohou býti i smrtelníci, kteři se jakožto hrdinové své doby stali nesmrtelnými. Takovým je král galů – Vercingetorix. Jeho jméno je odvozeno ze tří slov (ver – převyšující, cingeto – válečník, – rix – král), v překladu tedy znamené „Velký král – válečník“ nebo „Král velkých válečníků“. Narodil se někdy kolem roku 82 př.n.l. a stal se náčelníkem keltského kmene Arvernů. Postavil se římské rozpínavosti a sjednotil velkou část keltských kmenů v Galii. Svedl nejednu bitvu proti Římu, tu u Gergovie v r. 52 př.n.l. se svými třicetitisíci muži vyhrál. Galské povstání bylo ukončeno obležením u Alesie, kde se Vercingetorix v zájmu svého lidu vzdal Caesarovi. Uvádí se, že zemřely statisície lidí, a sám Vercingetorix byl v Římě popraven zardoušením. Avšak dnes se v zemi galského kohouta nestaví sochy Ceasarovi, nýbrž Králi všech Galů.
Obr: Král Galů – Vercingetorix, Alesia, zdroj: www.cotedor.fr
Napoleon III., první francouzský prezident, syn Ludvíka Bonaparta, vztyčil v roce 1865 sedmimetrovou sochu na místě, které je považováno za Alesii nedaleko obce Alise-Sainte-Reine. Monument vytvořil sochař Aimé Millet na základě architektonického návrhu, jehož autorem byl známý Eugene Viollet-le-Duc. Na podstavci je zachycen tento nápis.
La Gaule unie
Formant une seule nation
Animée d’un meme esprit,
Peut défier l’Univers.
Jednotní Galové,
tvořící jeden národ,
žijící jendou společnou myšlenkou,
mohou vzdorovat světu.
Další, pro změnu jezdecká socha Vercingetorixe, stojí ve francouzském městě Clermont-Ferrand. Vytvořil ji Frédéric Bartholdi, který je mimochodem autorem Sochy Svobody, která sama o sobě je nejnavštěvovanější pohanskou sochou, ač si to málo kdo uvědomuje.
Obr: Vercingetorix, Clermont-Ferrand, zdroj: Wikimedia Commons
Bohyni Libertas byl kolem roku 238 př.n.l. postaven chrám, který se nacházel na jednom ze sedmi římských pahorků – Aventinu.
Obr: Libertas
V Norsku na okraji Stavangeru byl v poměrně nedávné době (1983) odhalen norským králem Olafem V. památník Sverd i fjell – Meče ve skále. Jsou připomínkou bitvy u Hafrsfjordu (rok 872) zvítězil Harald I. Krásnovlasý, sjednotitel norského území pod jednotnou vládu. Největší z mečů (10 m) patří Haraldovi, menší jeho protivníkům. Autorem je Fritz Roed (1928-2002).
Obr: Sverd i fjell, Stavanger, Norsko, zdroj: Wikimedia Commons